UVĚDOMOVÁNÍ SI...

Prána je životní energie v nás, život v nás.

Co se týká fyzického těla, projevuje se život jako dech - výdech a nádech. To jsou dvě odlišné záležitosti. Bereme je automaticky jako jednu, dech. Dech je však složen z nádechu a výdechu. Energie vždy existuje v pólech, jinak to není možné. Póly vytvářejí napětí a harmonii, póly vytvářejí energii.

Nádech je jako zrození a výdech je jako smrt. Když nadechuješ - rodíš se, když vydechuješ - umíráš. To jsou kvality energie stoupající  a klesající.

V každém ze sedmi těl existuje paralelní proces nádechu a výdechu. Co se týká mentálního těla, zde je nádechem a výdechem vznikání a zanikání myšlenky. Každým okamžikem nějaká myšlenka vzniká a zase zaniká. Myšlenka je do mysli vdechována a následně vydechována.

Myšlenka sama o sobě je energie. V mentálním těle se prána projevuje vdechováním a vydechováním myšlenek, což je obdobný proces nádechu a výdechu fyzického těla. Proto můžeš svým dechem ovlivnit své myšlení.

Když zastavíš svůj dech, zastavíš myšlenky. Ve fyzickém těle přestaneš dýchat, v mentálním těle se to odrazí v přerušení toku myšlenek. Až se tvé fyzické tělo začne cítit nepohodlně, cítí se nepohodlně i tvé mentální tělo. Fyzické tělo se potřebuje nadechnout,  mentální tělo potřebuje přijmout myšlenku.

Zrovna jako při nádechu čerpá tělo vzduch z okolního prostředí, stejně tak mentální tělo nadechuje myšlenky z oceánu myšlenek kolem sebe. A stejně jako tvůj výdech se může v příštím okamžiku stát mým nádechem, může se tvá myšlenka stát mou myšlenkou. Vždycky když vydechuješ vzduch, vydechuješ zároveň i myšlenky. Stejně jako existuje vzduch, existují i myšlenky. Vzduch může být znečištěn, i myšlenky mohou být znečištěny.

Dech sám o sobě není prána. "Prána" znamená životní energie, která se projevuje polaritami  přijímání a vylučování. Energie, která nádech vytváří je prána, nikoliv nádech sám. Energie, která způsobuje přijímání a vylučování myšlenek je prána. V každém ze sedmi těl existuje obdobný proces. Mluvím teď pouze o fyzickém a mentálním těle, protože zde je proces nádechu a výdechu dobře srozumitelný. Tento proces však existuje na všech úrovních bytí!

Tvé druhé tělo, éterické tělo, má též svůj vlastní proces nádechu a výdechu. Můžeš tento proces procítit v každém ze sedmi těl, ale budeš schopen to interpretovat pouze jako nádech a výdech, protože jsi schopen se procítit pouze ve fyzickém těle. V éterickém těle není nádech a výdech, nýbrž ovlivnění, vliv. Přicházející ovlivnění a odcházející ovlivnění.

Někoho potkáš, nikdy před tím jsi ho neviděl, neznal. Něco mezi vámi se začne odehrávat. Buď tě ten člověk přitahuje, nebo odpuzuje. Můžeš to nazvat láskou nebo nenávistí, přitažlivostí či odpudivostí. Tento pocit přichází z druhého těla. Každým okamžikem tento proces probíhá, nikdy se nezastavuje. Stále vlivy přicházejí a odcházejí. Přijímáš je a odvrhuješ. Miluješ-li někoho - to je nádech, zcela zákonitě ho v příštím okamžiku budeš nenávidět - to je výdech. Nejdřív ho přijímáš, pak ho ze sebe vypuzuješ. Životní síla existuje v polaritách. Nikdy není pouze jeden pól. To je nemožné! Jestli se o to pokoušíš, pokoušíš se o nemožné.

Nemůžeš někoho milovat, aniž bys ho zároveň nenáviděl. Nenávist budeš cítit též, protože životní síla se projevuje v pólech. Takže přítel je v následném okamžiku nepřítelem. A tak to pokračuje stále dál. Tento proces přeměny jednoho pólu v druhý se opakuje až do sedmého těla. Žádné tělo bez tohoto procesu nemůže existovat.

Co se týká fyzického těla, neděláme si s nádechem a výdechem problém. Bereme dech jako jednotu. Neděláme žádné morální rozdíly. Nevybíráme si. Nepreferujeme. Dýcháme přirozeně.

Co se týká druhého, éterického těla, je tu problém. Nenávist nepřipouštíme, lásku vynucujeme. Začínáme vybírat. Toto preferování jednoho před druhým vytváří napětí. Proto vaše fyzická těla jsou obvykle zdravější než éterická. Éterické tělo má problémy, protože morálka udělala z jeho přirozené funkce peklo.

Když cítíš lásku, máš pocit, že jsi dobrý. Když cítíš nelásku, máš pocit, že jsi špatný. Proto ten, kdo chápe tyto polarity a jejich přirozenost, si s tím nedělá hlavu. Znalý člověk proto nevybírá, nepreferuje jedno před druhým. Je pouhým svědkem, tím, kdo si uvědomuje. Pozoruje, jak se jedno mění v druhé a zase zpět. Myslí si: to je jen dech, nádech a výdech. Čím více přijímáš oba póly, vznikání a zanikání, život a smrt, lásku a nenávist, tím více se uvědomuješ ve druhém těle.

Když si osvojíš postoj nezaujatého svědka pozorováním dechu, transcenduješ fyzické tělo. Uvědomíš si své druhé tělo, éterické. Dokážeš-li udržet postoj nezaujatého svědka i v procesu přitahování a odpuzování, přijímání a odmítání, lásky a nenávisti, transcenduješ své druhé tělo a uvědomíš se ve třetím.

Postoj svědka, svědectví, pozorování, uvědomování si, je za silami života a smrti. Dech přicházející a odchazející jsou dvě záležitosti. Staneš-li se jejich pozorovatelem, svědkem, nejsi ani jednou z nich. Do hry vstupuje třetí síla. Nyní přestáváš být projevem prány ve fyzickém těle. Stáváš se pránou samotnou. Ty jsi prána. Svědek, ten, který si uvědomuje. Nyní pozoruješ, jak se prána projevuje na fyzické úrovni těmito polaritami. Zmizí-li polarity, zmizí i fyzické tělo. Není možné, aby dále existovalo. Existovalo jen díky střídání nádechu a výdechu, dvou projevů prány. Fyzické tělo existuje jako napětí mezi nádechem a výdechem. Zmizí-li toto napětí, fyzické tělo nemůže dále existovat.

Ve druhém těle je základní polaritou "láska a nenávist", "libost a nelibost". Mám rád a nemám rád. Každým okamžikem tento proces probíhá. Stále něco máš rád, něco jiného ne. Jedno ti je libé a druhé je ti nelibé. Ulpíváš však tolik na těchto kvalitách, že jsi z toho nemocný. Myslíš si: toto se mi líbí, proto není možné, aby se mi to za okamžik nelíbilo. Trváš na kvalitě zalíbení a odmítáš ji změnit. Trváš na nádechu. V jiném případě zase trváš na nelibosti, nepřijetí. Nechápeš, že nelibost se zcela přirozeně mění v libost a naopak. Je to nepřetržitý proces, je to dech éterického těla. A ty trváš na tom, že věci musí zůstat tak, jak jsou. Nedovoluješ éterickému tělu dýchat! Ovlivnění je zde atmosférou, podobně jako vzduch je atmosférou pro fyzický dech. Ovlivnění je médium, kde probíhá dech druhého těla, stejně jako vzduch je médium, kde probíhá dech fyzického těla. Dokonce i když budeš sám v místnosti, proces libosti a nelibosti, mám rád a nemám rád, bude stále probíhat. Díky této polaritě může existovat éterické tělo. Je to jeho dech. Staneš-li se nezaujatým pozorovatelem tohoto procesu, můžeš se tomu smát. Není nepřátel, není přátel. Transcendoval jsi éterické tělo a uvědomíš se ve třetím těle.

Třetí tělo je tělo astrální. Astrální tělo žije v prostředí magnetických sil. Magnetismus je jeho dechem. V jednom okamžiku jsi silný, v následujícím okamžiku slabý. Jednou jsi bez energie, podruhé jsi plný energie. To je dech astrálního těla. Jsou okamžiky, kdy bys přemohl i Boha - astrální tělo nadechlo magnetismus, a jsou okamžiky, kdy by tě přemohl i stín - astrální tělo vydechlo magnetismus. Tyto dvě polarity se střídají jako den a noc. Kolo se stále otáčí. Tento proces koresponduje s fyzickým dechem. Při nádechu vchází magnetismus do astrálního těla, při výdechu fyzického těla odchází magnetismus z těla astrálního. Potřebuješ-li zvednout těžký předmět, nadechneš se a zadržíš dech. To je okamžik síly. Astrální tělo je naplněno magnetismem. Třetí tělo žije v atmosféře magnetismu. Je to jeho vzduch. Kolem tebe jsou magnetické síly. Nadechuješ je a vydechuješ. Uvědomíš-li si tento proces, střídání síly a slabosti, transcenduješ třetí tělo. Uvědomíš si tyto polarity a tím se od nich osvobodíš. Nebudeš ani jednou z nich: ani slabý ani silný. Transcendoval jsi tento stav.

Následuje čtvrté tělo, mentální tělo. Myšlenky přicházející a odcházející. I tento proces je synchronní s fyzickým dechem. Originální myšlenky, skutečně nové myšlenky, můžou přijít jen v okamžiku nádechu fyzického těla. Při výdechu jsi bez inspirace. Objeví-li se nějaká originální myšlenka, dech se dokonce zastaví. Výdech je zánikem. Uvědomíš-li si nadechování a vydechování myšlenek, transcendoval jsi mentální tělo. Nyní můžeš poznat páté tělo.

Do pátého těla byly věci celkem snadno k pochopení, protože s nimi máme osobní zkušenost. Od pátého tělo to začíná být komplikovanější na pochopení. Přece je zde však něco, co lze sdělit.

V pátém těle je atmosférou pro dech život. Stejně jak v nižších tělech byl atmosférou vzduch, libost a nelibost, magnetismus, myšlenky.

Pro páté tělo je atmosférou sám život.  Takže nádech je okamžikem života a výdech je okamžikem smrti. V pátém těle si uvědomíš, že život není něco, co by bylo obsaženo v tobě. Vchází  do tebe a vychází z tebe. Život není obsažen v tobě. Jednoduše do tebe vchází a zase z tebe odchází. Zrovna jako dech. Proto dech a prána jsou synonyma. V pátém těle ztrácí slovo prána význam, stává se životem samým. Je to život, co přichází a odchází. Proto jsme stále následováni strachem ze smrti. Strach je zde, protože smrt je stále zde. Je to druhý pól k životu. Uvědomíš-li se v pátém těle, pochopíš, že život a smrt jsou pouhými dvěma polaritami. Nádechem a výdechem pátého těla. Pochopíš, že nemůžeš zemřít, protože smrt není nevratný proces. Smrt se mění v život a život se mění ve smrt. Jsou to dva procesy, nádech a výdech, které se ti dějí. Existují vně tebe. Nikdy jsi nebyl živý a nikdy jsi nebyl mrtvý. Jsi něčím, co totálně transcenduje tyto dva stavy. Ale tento pocit transcendence se dostaví jen tehdy, uvědomíš-li si síly života a smrti v pátém těle.

Zvířata nikdy nemůžou spáchat sebevraždu, protože nejsou uvědomělá, neuvědomují si, že jsou naživu. To si uvědomuje jen člověk. Člověk může spáchat sebevraždu, protože si uvědomuje, že žije. Může ji spáchat ovšem jen tehdy, když si zároveň neuvědomuje síly smrti. Uvědomuje si síly života, ale neuvědomuje si síly smrti. Budha nemůže spáchat sebevraždu, bylo by to nesmyslné, protože on ví, že ve skutečnosti se zabít nemůže. Ví, že není ani živý ani mrtvý. 

Když příliš lpíš na životě, příliš se s ním ztotožňuješ, tvé páté tělo nemůže dýchat. Objeví se touha po smrti. Touha zemřít. Každý člověk někdy měl myšlenky na sebevraždu. Tato touha pochází z pátého těla, protože smrt je protipólem života. Tato touha po smrti se může projevit též jako touha zabít druhého. Domníváš se, že když zemře někdo jiný, ty budeš moci zůstat naživu. Tato projekce smrti se ti však vrátí zpět. Nakonec stejně spácháš sebevraždu.

V pátém těle, když do tebe vstupuje život a smrt, když život přichází a odchází, nemůžeš být s nikým spojen. Jsi-li s někým spojen, neakceptuješ polaritu života a smrti v její totálnosti a onemocníš.

Do čtvrtého těla bylo uvědomování si polarit snadné. V pátém těle je to velmi obtížné.  Uvědomit si smrt a přijmout ji jako polaritu k životu, je tou nejtěžší věcí. Je to však projev prány v pátém těle.

V šestém těle se záležitosti stávají ještě obtížnějšími. V šestém těle už není život. Jak to vysvětlit? S transcendováním pátého těla odpadá "já", odpadá ego. Není-li ego, stáváš se zajedno se vším. Teď už to není tak, že do tebe něco vchází a vychází. Jsi to ty sám, kdo vchází a vychází, vzniká a zaniká. Věci dostávají kosmický rozměr, proto zde existují pouze síly vzniku a zániku. Tvoření a rozkladu. V šestém těle jsou atmosférou síly tvoření a ničení, vzniku a zániku. Jsou to božské síly Brahma a Shiva vesmírných rozměrů.

Každým okamžikem do tebe vstupuje tvoření a každým okamžikem vše opět zaniká. Rozkládá se. Není zde žádné ego. Vše, co přichází a odchází, jsi ty sám. Jsi s tím zajedno. Jsi v jednotě se vším.

Rodí se hvězda. Jsi to ty sám, kdo se rodí. Zaniká hvězda, jsi to ty sám, kdo zaniká. V hinduistické mytologii se říká, že jedno stvoření vesmíru a jeho opětovný zánik je jedním dechem Brahmy. Jediným nádechem a výdechem! To je vesmírná síla dechu. Když On, Brahma, Bůh nadechuje, vzniká vesmír, celé stvoření, vznikají galaxie, hvězdy, planety, slunce. Vše přichází do existence. Když On, Brahma, Bůh vydechuje, vše zaniká, mizí: hvězdy, galaxie, slunce. Vše se přesouvá do neexistence.

Kdo se uvědomí v šestém těle, zažívá zánik čehokoli jako svou vlastní smrt. Proto osvícení lidé nemůžou zabít ani komára. Ne proto, že by to bylo nemorální, nýbrž proto, že by zabíjeli sami sebe. Vnímají to jako svou vlastní smrt, svůj vlastní zánik.

Kdykoli něco zaniká, ve stejném okamžiku něco jiného vzniká. Je to proces. Je to kosmický dech.  Jedno slunce zaniká, někde jinde jiné vzniká. Tato Země zanikne, někde jinde vznikne jiná. Dokonce i v tomto šestém těle může vzniknout ulpívání. Mějte na paměti, že vše, co jednou vzniklo, musí zase zaniknout. I lidstvo jednou zanikne. Jsou tu atomové bomby. Ony zničí planetu Zemi. Jsou tu a to znamená, že planeta je blízko svému zániku. Než však zanikne, vznikne život někde jinde, aby vývoj mohl pokračovat.

V šestém těle máš možnost uvědomit si tyto kosmické polarity nádechu - vznikání a výdechu - zanikání. Uvědomíš-li si je, dostáváš se za ně. Stáváš se Bohem Višnu. Udržovatelem. To je božská trojjedinost. Brahma - tvořitel, Višnu - udržovatel, Shiva - ničitel. Tato trojjedinost je trojjediností pozorovatele, svědka. Uvědomíš-li se jako Brahma a Shiva, jako tvořitel a ničitel, poznáváš třetího - Višnua. V šestém těle se stáváš Višnuem. Višnu je nejvyšší božstvo, je to nejjemnější substance. Dokonce i Brahma tvoří pro Višnua, dokonce i Shiva ničí pro Višnua. Jsou mu odevzdaní. Brahma je nádechem, Shiva je výdechem. Višnu je za touto polaritou.

V sedmém těle se věci stávají ještě komplikovanější.Budha ho nazýval nirvanické tělo, tělo osvícení. Protože sedmé tělo je tělem Pravdy, Absolutna. Sedmé tělo je posledním tělem. Není zde žádné tvoření a zánik, spíše Bytí a Nebytí. V sedmém těle je všechno zredukováno na Bytí a Nebytí. Obojí je zažíváno jako "já". Bytí je o tobě a Nebytí je také o tobě.

I tyto dvě kvality je možné transcendovat, dosažený stav vědomí je však více nepopsatelný. Dosud existovala vždy třetí možnost, dveře, kterými jsi mohl opustit polaritu, ohlédnout se zpět a něco o ní řici. Teď už to není možné. Sedmé tělo je poslední. Za sedmým tělem už je pouze "beztělovost". V sedmém těle ještě můžeš říci: "všechno je", nebo: "nic není". Transcenduješ-li i tento stav, není již dále co sdělit.

Co se týká těchto sedmi dimenzí, sedmi božích těl, člověka, světa, všude se život projevuje jako multidimenzionální realita. Všude je možno nalézt procesy vzniku a zániku, příchodu a odchodu. Bez této polarity nemůže život existovat.

Prána je životní energie, kosmická energie a naše první obeznámení se s touto energií je ve fyzickém těle. Projevuje se jako dech, potom jako ovlivnění, magnetismus, myšlenky, život, tvoření, Bytí. Když si tyto procesy v sobě uvědomíme, dosáhneme vždy třetího bodu, bodu transcendence. V tom okamžiku vstupujeme do dalšího vyššího těla. Vstupujete z prvního těla do druhého, z druhého do třetího a tak dál. Takto se můžete transcendovat až do úrovně sedmého těla, stále máte tělo. Za sedmým tělem je "beztělovost". Stáváš se ryzím. Již více nejsi rozdělen. Již více není polarit. Jsi Jednotou!

Volně převzato z anglického originálu Osho: Meditation - The Art of Ecstasy.

Pro své milované přátele s láskou převyprávěl po taťkovi Oshovi Ondrášek Stříbrňásek

Pochopit Osha je nesmírně těžké. Nedá se mu dost dobře porozumět pouze logikou a argumentací. Osho nezakládal svoji komunitu ve Spojených státech. To založili jeho příznivci. Mluvil jsem se Zahirou, která tam léta žila. Vybudovali neuvěřitelně samostatnou a funkční společnost. Samozřejmě za cenu obrovské, neplacené dřiny. Ale, nikdo tam nebyl k ničemu nucen a dveře byly dokořan otevřené.

Osho byl zvláštním Mistrem. Byl rebelem. Neustále boural snahu jeho žáků o vytvoření konzistentního učení. Mluvil v neustálých protikladech. Nikoho nežádal, aby mu sypaly květiny na červený koberec pod nohy. Prohlašoval, že pouze v Rols-Roysi ho nebolí bolavá záda ( záda ho bolela a auto je přiblblá hmota, co jiného ?).

Oshovo "úlevné doznání" na konci života byl na jedné straně vtip ( jako vždy ) a na druhé straně veliká pravda. Snažil se celý život ukázat skutečný život, stejně jako Buddha, a nikdo se ani nepřiblížil k jeho promluvám. I Krišnamurti byl na konci života otrávený z naprostého nepochopení jeho slov.

Ten, kdo chce vidět Osha, jako podvodníka, pouze chrlí to, co skutečně vidět chce. Každý velký Mistr nakonec musí být podvodníkem, protože tuhá mysl musí být roztříštěna, rozkolísána a poničena. Pokud by prohlásil, že je čestný muž, ne podvodník, tak by spadl do žumpy běžného lidského myšlení.

Osho nikdy, NIKDY, nic nehlásal. Naopak, nic neřekl. Pouze naznačoval. Mnohokrát to donekonečna opakoval. Proto byl vyjímečný, úžasný a totálně nepolapitelný.

Toto je mé vlastní, vnitřní cítění milovaného Mistra. Nejde o pochopení, o znalost jeho učení. Pouze o jakýsi zvláštní vzdálený pocit, vibrace linoucí se z hlubiny srdce, nepopsatelná a nepochopitelná "jistota"

Každý si musí najít vlastní cestičku k osvícenému Mistru. Svoji, ne cizí, ne převzatou, ne vyčtenou a pravda bude stejně splašeně poletovat mimo dosah našich rukou. Osha umí číst jen srdce

Jari